První zkušenosti
Začátky ČT. Na Formana řvali "Ty reakcionářská svině!"

Do "reakcionářských sviní" vynadal prý jednou nejmenovaný předseda závodního výboru komunistické strany Československé televize režiséru Miloši Formanovi. To se však psala polovina 50. let, televizní vysílání bylo v plenkách a Forman jako student scenáristiky hledal brigádu. Po kruté zkušenosti v rakovnických dolech na lupek se přihlásil do televize, která hledala člověka na uvádění pořadu o filmu.

"V zemi bylo jen pár stovek přijímačů, dosud nikdo ani netušil, jakou moc tohle médium má. Já sám jsem předtím viděl tu velkou bednu s miniaturní baňatou černobílou obrazovkou asi dvakrát nebo třikrát," prozradil Forman ve své autobiografii Co já vím? Ve svém pořadu musel ukazovat povinnou kvótu sovětských filmů, ale do vysílání se snažil protlačit dobré předválečné snímky Otakara Vávry a Martina Friče či progresivní díla západních filmařů, jakými byli například italští neorealisté.

"Seznámil jsem vždy diváky s tím, jak film vznikl, nebo jsem jim v rozhovoru představil nějakého herce - a pak jsem film pustil," napsal. Všechno se vysílalo živě a technologie byla primitivní. Slova a obraz odcházely přímo "do éteru", což komunisty děsilo natolik, že každé odvysílané slovo muselo být předem schváleno cenzory, jimž se posílal scénář s kopií. Na originál dali razítko, kopii si nechali. Když se pořad vysílal, vždycky někdo sledoval, zda se neodchyluje od povoleného textu.

Jednou prý uváděl žongléry a požádal je, aby mu dali písemně vše, co během představení říkají. Šéfovi pak oznámil, že jen žonglují, ale ten musel "nahoru" něco poslat. Vrátil se k artistům s formulářem tiskového dozoru, že něco tam napsat musejí. Cenzor mu pak papír se slovy: "Hej! Hop! Hup! Lup! Hop, hop, hop!" vrátil orazítkovaný.

Průšvihem byl rozhovor se zaneprázdněným předsedou Svazu československo-sovětského přátelství, jemuž poslal otázky předem. Nedostal odpověď, a tak si napsal odpovědi sám a dopisem mu je odeslal. Výsledkem byl pak dadaisticky působící dialog. Když se ho totiž před kamerou na něco zeptal, on dlouho hledal v kapse, pak kostrbatě přečetl odpověď a papír uschoval. Situace se opakovala i u dalších "spontánních" otázek. Vedení televize Formanovi vynadalo, ale vyhozen nebyl a stačil se ještě ucházet o post sportovního reportéra. Po ukázce komentování hokejového mače ale kariéru neudělal. "I když jsem dal do toho všechno, ze sportovní redakce se mi nikdo neozval," uzavřel svou televizní kapitolu Forman.

Volontérem v televizi byl poté, co pro "nedostatek talentu" nebyl přijat na DAMU, další oscarový filmař Jiří Menzel. "Bylo to v roce 1956 a všechno včetně inscenací se dělalo živě ze studia ve Vladislavově ulici. Kolem byly kulisy na zpravodajství, počasí či mapa světa. Já dělal v archivu, byl jsem asistentem v hudební a pak ve filmové redakci a v dabingu," řekl Menzel. Označil to za dobrodružství; co se právě stalo, šlo do celé republiky. Díky této zkušenosti se přihlásil na FAMU, kde ho Otakar Vávra naučil dělat film.